Skip Navigation Links
Týden

SPÍLÁNÍ (V) OLOMOUCI

 
Stále ještě se spílá publiku i ostatním. Festival Divadelní Flora Olomouc byl letos jednou ze zastávek na finálním turné velkolepě se loučícího pražského Divadla Komedie.

Je to trochu nostalgie. Letos končí Divadlo Komedie, s nímž se loučí také festival, který je pravidelně zval – Divadelní Flora Olomouc. Její šestnáctý ročník proběhl letos 10. až 20. května.

Flora zasvětila Komedii hned několik dní, během nichž odehrálo pražské divadlo sedm svých profilových inscenací. V loňském roce vystoupila tato scéna v Olomouci se svým klíčovým projektem, inscenací Spílání publiku 2010, která je kromě mimořádné zábavy také účtováním se sebou samými: olomoucká repríze tváří v tvář zcela jinému publiku, než je obvykle na stejnou vlnu naladěná věrná divácká obec pražského divadla, patřila k nejlepším v dějinách stále vyprodané inscenace.

Letos se spílalo jinak: Jiří Štrébl v monodramatu Hrdinové jako my předvedl estébáckou svini, Martin Pechlát ztvárnil Josepha Goebbelse v Goebbelsovi / Baarové a posléze nekontrolovatelného alkoholika v Legendě o svatém pijanovi (za obě herecké kreace obdržel Cenu Alfréda Radoka), Ivana Uhlířová a ansámbl bezdomoveckého divadla Ježek a Čížek sehráli angažovanou Víru, lásku, naději; trojice Martin Finger, Jiří Černý a Stanislav Majer trojjediného hydrocefalika v ironicko-tragickém zjemnělém staropražském retru Weissenstein.

Poslední inscenací režiséra Davida Jařaba v Komedii je neskutečně intenzivní Srdce temnoty, adaptace novely Josepha Conrada, která i festivalové publikum zcela zhypnotizovala. Pokračováním Spílání publiku je pak Podzemní blues, v němž se autor obou textů Peter Handke vyrovnává s bouřliváckým mládím. V inscenaci Dušana D. Pařízka s diváky i sami se sebou účtují Bolek Polívka a Martin Finger. Celé divadlo včetně svých tří režisérů – Dušana D. Pařízka, Davida Jařaba a Kamily Polívkové – se na festivalu dobře zabydlelo, účastnilo se besed s publikem a trpělivě vysvětlovalo svůj nekompromisní vztah ke světu i k divadelnictví, který je příčinou jak jeho úspěchu, tak i nynějšího ukončení činnosti.

Z divadla je ovšem cítit i pár týdnů před rozpadem souboru neuvěřitelná síla a energie – koneckonců za poslední tři měsíce stihlo ještě představit tři premiéry; ředitel Dušan D. Pařízek na festivalu prohlásil, že si připadá jako „běžec těsně před cílem a má přitom stále pocit, že ho nikdo nedohání“. Nostalgie spojená s veselým pohřebním tancem se z divadla v centru Prahy přenesla i mezi festivalové diváky v Olomouci.

Konec na vrcholu sil je smysluplné a obdivuhodné gesto, k němuž se u nás nikdo jiný nemá (což tak trochu také souvisí s tím, že žádné jiné divadlo u nás na žádném vrcholu sil není). Zároveň vzbuzuje pochopitelnou lítost mezi diváctvem, protože co naplat, tvrzení ředitele Divadelní Flory Petra Nerušila, že Komedie je nejvyprofilovanější polistopadovou scénou u nás, je pravdivé. S jednotlivými osobnostmi Komedie se v českém divadelním prostředí budeme nadále potkávat – a možná se tak potvrdí platnost hesla, které herci divadla na festivalu razili, totiž že „v nejlepším se má začít“.

(...)

 
Vojtěch Varyš, Týden, 28. května 2012

 
 

Klub

Divadlo Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1, Tel: +420 224 222 484-5, pokladna: +420 224 222 734 PO-PÁ 12:00-20:00, SO-NE dvě hodiny před představením