Právo
ZASE TO ZAČÍNÁ KAFKOU, TENTOKRÁT ALE JINAK
|
|
|
Proces Franze Kafky je tématem jednoznačným jen zdánlivě. Převést ho na jeviště bývá zapeklité. První pražskou premiérou právě odstartované sezóny se o to v pondělí pokusil Dušan David Pařízek a jeho Pražské komorní divadlo (PKD) v Divadle Komedie.
Z novějších nastudování připomenu jen Pitínského zlínský Proces, postavený na příběhu. Pařízek zvolil protichůdný gard. Snaží se tlumočit pocit, a pokouší se vyprovokovat v divákovi souznění, někdy i nesouhlasný odpor.
Jak ubývá, zejména v generaci, která tvoří páteř publika Pařízkova PKD, pamětníků evropských totalitních systémů dvacátého století, je důležité, aby se noví interpreti Kafkových děl pokoušeli dobrat původního smyslu jeho próz.
Spisovatel o diktaturách neměl ještě ani ponětí, významoslovím povídek a románů zkoumá „jen“ smysl existence, vzpour, proher; spíše v obecné rovině, i když na půdoryse vlastních rodinných nebo milostných zkušeností.
Režisér se s Procesem od zatčení, výslechů, konfrontací, soudu až k popravě Josefa K. ztotožnil natolik, že se stal bezmála jeho osobní zpovědí: scénář, režie, scénografie, světelný design, volba songu Stand By Me Bena Kinga, Jerry Leibera a Mike Stollera... A přísně stylové vedení hereckého týmu.
Herci ve velkém stylu
V něm jsou nejpřesnější Martin Finger (Josef K.), v polohách od exprese osobní vzpoury až ke zklidněnému životnímu bilancování, a Gabriela Míčová, jejíž Leni a Slečna Bürstnerová jsou v Pařízkově výkladu i jakýmsi ironizujícím ženským alter ego Josefa K.
Znamenitou figurkou zlomeného ducha je Block Hynka Chmelaře. Mozaiku zpochybňovatelů poklidné existence naplňují Jiří Černý, Martin Pechlát, Stanislav Majer a Ivan Acher (Vyšetřující soudce, Advokát, Dozorci).
Sugestivní atmosféru celku prokreslují kostýmy Kamily Polívkové a hudba a projekce Ivana Achera.
|
|
|
|
Jiří P. Kříž, 5. září 2007, Právo
|
|